Nejdůležitější informace o vodoměrech: jejich druhy, ale i přesnost v měření

Vodoměry jsou z hlediska zákona považovány za měřidla. Problematikou vodoměrů je pověřen Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále označován pod zkratkou ÚNMZ). ÚNMZ byl zřízen zákonem České národní rady č. 20/1993 Sb. Kontrolou přesnosti vodoměrů je pověřen Český metrologický institut, který sám kontroluje přesnost vodoměrů a zároveň vydává povolení soukromým autorizovaným servisním střediskům, jejichž zaměstnanci musí mít certifikáty personální způsobilosti. Tato kontrola vyplývá z vyhlášky 345/2002 SB. v poslední novelizaci č.120/2015 Sb. a stanovuje pro kontrolu bytových vodoměrů frekvenci 5 let.

Vodoměry dělíme podle konstrukce, účelu měření, přesnosti, místa určení a umístění převodového ústrojí.

Konstrukce je rozdělená do dvou typů podle způsobu připojení buď šroubením, nebo přírubou. Příruba se používá u trubek s obrovským průtokem. V námi spravovaných nemovitostech se setkáváme pouze s připojením skrze šroubení. V novějších nemovitostech se často připravuje osazení vodoměrů instalací takzvaného mezikusu. Ve starší zástavě tato příprava chybí.

Vodoměry se liší také instalační pozicí mezi horizontální (H), vertikální (V) a univerzální.

Další dělení je podle umístění převodového ústrojí na mokroběžné a suchoběžné. Naprostá většina montovaných vodoměrů je suchoběžná, protože obecně jsou tyto vodoměry zastoupeny na trhu ve větším množství a krom nejvyšší kvality jsou levnější než mokroběžné, které se naopak vyznačují větší přesností díky zaplavení číselníku vodou. U obou typů je číselník otáčen mechanicky lopatkami umístěnými v zaplavené části. U suchoběžných vodoměrů může číselník být otáčen také magneticky. V současné době mají tyto vodoměry již velmi účinnou ochranu proti vnějšímu magnetickému vlivu.

Zároveň je většina nově instalovaných vodoměrů připravena na dálkové odečty. Z tohoto hlediska dělíme vodoměry na klasické neboli základní bez možnosti osadit radiomodul, vodoměry připravené na osazení externího radiomodulu a vodoměry se zabudovaným radiomodulem. Radiomoduly se dělí podle možností a způsobů komunikace mezi vodoměrem, modulem a odečítacím zařízením a v dnešní době také uživatelskou aplikací.

Další možné dělení je podle místa určení. A to na vnitřní, venkovní a průmyslové.

Rozdělení podle účelu měření dělí vodoměry do tří skupin. Na provozní vodoměry určené pro továrny, fakturační neboli hlavní či patové a v neposlední řadě vodoměry bytové.  Tyto vodoměry se liší především průtokem vody, na nějž jsou nakalibrovány.

Rozdělení vodoměrů podle přesnosti se dříve uvádělo ve třech třídách A,B a C, kdy C byly nepřesnější vodoměry. V současné době se již od tohoto dělení upouští a většina výrobců je již ani neuvádí. Za to se uvádí přesnost v instalační pozici vertikální nebo horizontální.

Další důležitá ukazatel přesnosti vodoměrů je rozběhový průtok. Jde o nejmenší průtok vody, který je vodoměr schopen změřit. Většina vodoměrů na trhu měří od průtoku mezi 5 a 15 l/h. Tyto výrobcem udávané průtoky však nepodléhají přezkušování a tak se časem v praxi mohou od proklamovaného minimálního nutného průtoku stále více lišit. Značně záleží i na vnějších okolnostech jako je čistota a složení vody.

 

Přesnost vodoměru je na přístroji vždy uvedena na štítku na čelní straně, dříve se hojně používalo hodnotu Qn což znamená jmenovitý trvalý (nominální) průtok v m3/h. Nyní výrobci již používají značení dle novější normy MID 2004/22/CE z 31.3.2004 s platností od 1.11.2006 definovaném v ČSN 14154-1. Dřívější používané značení mělo za Q hodnoty min,max,n,t. Ty jsou v nové směrnici EU nahrazeny hodnotami Q1 až Q4, kdy údaji Qn odpovídá značení Q3. Nejčastější se setkáme s hodnotami Q3 1,6 nebo 2,5 m3/h.

 

Oto Kovařík