Paušální náhrady nákladů statutárních orgánů

Funkce člena statutárního orgánu SVJ i BD bývá spojená s odměnou za výkon funkce.

V mnohých případech však statutární orgán odměnu odmítne. Důvody mohou být různé.  Stává se, že v podstatě nechce platit sám sobě nebo nechce být zaměstnancem svého souseda.

Nejvyšší orgán SVJ nebo BD však vnímá i materiální náklady, které statutárnímu orgánu při jeho činnosti vznikají. Jedním z nich může být náklad na telefon, toner do tiskárny, papír, cestovné hromadné dopravy apod. Nabízí se tedy otázka jakým způsobem tyto náklady hradit statutárnímu orgánu hradit.

SVJ i BD a statutární orgán jsou v postavení zaměstnavatele a zaměstnance. Od toho se odvíjí i níže uvedený postup úhrad paušálních nákladů.

Paušální částky hrazené zaměstnavatelem zaměstnanci jsou daňově uznatelný náklad podle § 24 odst. 2 písm. x) ZDP. Výše paušálu musí být odsouhlasena nejvyšším orgánem, tedy shromážděním vlastníků, členskou schůzí nebo schůzí delegátů, případně vnitřním předpisem. BD může tento náklad uplatnit jako daňově uznatelný a zároveň nejde o zdanitelný příjem člena orgánu. Musí však splnit podmínku (§ 6 odst. 8 ZDP) a výši paušálu musí prokazatelně stanovit na základě kalkulace skutečných výdajů.

Z pohledu zaměstnavatele SVJ jsou upraveny podmínky v § 24 odst. 2 písm. z) a jsou daňově uznatelným nákladem při splnění stejných podmínek. V SVJ však jde o náklad na dosažení příjmu, který není předmětem daně (příspěvky vlastníků jednotek na správu domu a pozemku), a nelze jej proto daňově uplatnit (§ 25 odst. 1 písm. i).

Paušální náhrady z pohledu zaměstnance (vztahuje se tedy i na členy statutárních orgánů právnických osob) upravuje ZDP v §6 odst. 8: za zde uvedených podmínek se náhrady nepovažují za příjem ze závislé činnosti a nepodléhají tedy dani z příjmů fyzických osob ani veřejnoprávnímu pojištění.

 

Jana Říhová