Větrání – zdánlivě samozřejmá a jednoduchá činnost

Většinu svého života většina z nás prožije v uzavřených prostorech, především v budovách. Riziko, které představuje nedostatečná výměna vzduchu, zahrnuje obtíže nezávažné, celoživotní alergické postižení, ale i život ohrožující expozici toxickým látkám, např. kysličník uhelnatý, který vzniká při nedokonalém hoření. Každý rok zaznamenáme několik úmrtí v důsledku této otravy, nejčastěji v domech s vytápěním na tuhá paliva nebo v koupelnách s průtokovým plynovým ohřívačem vody. Při hoření vznikají i oxidy dusíku. Proto by kuchyň měla být nejlépe větranou místností v bytě. Ve většině případů jedině větrání dokáže snížit koncentrace látek, jejichž zdroj se nachází v interiéru.

Nevětráme z různých důvodů: abychom zamezili ztrátám energie, aby se nám do domu nedostal smog, protože například projektant poddimenzoval větrání. Není to výsada jen nízkoenergetických budov, většina interiérů trpí tímto nedostatkem.

Pokud je systém větrání podhodnocen vzhledem k počtu obyvatel a činnostem v objektu, může dojít k hromadění znečišťujících látek v interiérech. Jejich přítomnost poznáme většinou až po vzniku zdravotních obtíží. V závislosti na typu domu a intenzitě větrání může na různých místech srážet vodní pára a mohou vznikat vlhká místa a plísně. Jejich růst nemusí být nutně důsledkem vysoké vlhkosti vzduchu, stačí dostatečná vlhkost v podkladu, ať už se tam dostala jakýmkoliv způsobem. Plísně rostou tam, kde je nedostatečná výměna čerstvého vzduchu nikoliv jen ve smyslu omezeného větrání, ale omezené výměny vzduchu v důsledku omezeného přístupu vzduchu, tedy za nábytkem, za obložením, pod tapetami apod. Zdravotní důsledky růstu plísní mohou být velmi nepříjemné. Nelze pominout ani možnost zvýšeného výskytu roztočů, pro jejichž množení je vysoká vlhkost optimální. Roztoči představují problém především z hlediska alergií, produkují relativně agresivní alergen, a navíc jsou velice přizpůsobiví. Jejich výskyt většinou není přímo ovlivněn větráním, neboť místem jejich nejvyššího výskytu je tradičně postel, kde mají optimální podmínky pro svůj život.

Zdroje znečištění mohou být v budově nebo ve venkovním prostředí. Z venkovního prostředí se do interiérů dostávají např. pyly, které představují problém pro alergiky. Rovněž plynné látky pocházející z automobilového provozu i z komínů, ať již továrních nebo od sousedů, se větráním dostanou do budov.

Problém mohou představovat i technická zařízení budovy – vzduchovody, ve kterých se, pokud nejsou řádně čištěny, množí mikroorganismy a dostávají se do obytných místností, zplodiny spalovacích motorů z garáží, pokud přímo komunikuje s domem nebo produkty hoření, které se jimi mohou šířit.Vzduchovody jsou rovněž ideálním způsobem šíření zápachů (tedy chemických látek, pokud v nich nejsou vsazeny zpětné klapky a kvalitní filtry, a pokud nejsou pravidelně čištěny.

Z přírodních rizik je třeba na našem území zmínit radon. Pokud nemá dům kvalitní izolaci (a není podsklepený), může se do obytných prostor dostávat radon z podloží. Česká republika je státem s nejvyšší průměrnou aktivitou radonu na světě. Radon je přirozenou součástí našeho podloží, a pokud dům nemá dobře izolované základy a ještě je nedostatečně větraný, mohou aktivity dosahovat relativně vysokých hodnot. Podtlak v domech může způsobit aktivním nasávání radonu z podloží do domu a komínovým efektem se šíří do vyšších pater.

Jana Říhová